Dopad na samé dno měl pro mě jedno nečekané překvapení. Začala jsem hrát s tím, co mi bylo rozdáno. Už žádné kompromisy. Přijala jsem balíček, se kterým jsem vstoupila na tento svět. Svůj osud i všechny události, které mě doposud formovaly. Přijala jsem svou současnou situaci a rozhodla se, že z toho vytěžím maximum. Využiji každou příležitost k...
Ticho učí trpělivosti. Nutí nás ztišit vnitřního kritika a místo toho naslouchat tomu, co se doopravdy děje. Všechny ty hodiny a dny v tichu ukazují realitu bez masek. Tam, kde nejsou slova, nemůže být ani chaos. Ticho váží spravedlivě, přesně tak, jaké jsou záměry každého z nás. Neubírá ani nepřidává. Pouze odhaluje to, co je očím skryté. Ticho je...
Duši své dcery mám bezpečně ve svých rukách. Dnes v noci mi byla doručena ve snu. Jak příhodné toto předání je, na Dušičky ❤️To ona změnila od základů celý můj svět. Minulé Vánoce, když jsem psala přáníčka pro ostatní, ona nadiktovala jedno mě. Když jsem pro ostatní vařila dýňovou polévku a šla nakoupit dózy na přenesení, ona myslela na...
Oplakávala jsem to těžké břemeno, co jsem nesla na zádech. A pokládala si otázku, jak jsem to mohla všechno unést? Prokoukla jsem iluze, které se mě snažily přesvědčit, že to, co jsem nesla, bylo málo a pokud jsem udělala chybu, měla jsem se snažit víc. To byla náplň celého tohoto týdne. Oddělení vlastní zodpovědnosti od vnějších vlivů a osob....
Na prázdnotě je krásná jedna věc. Nikdo s námi nemůže manipulovat, protože nemá s čím. Prázdnota je neutrální stav, kterému chybí emoce. Tento prostor je vyplněn tichem a nehybností, ve kterém tělo i mysl spočívají. V prázdnotě padají veškeré masky i role do světa zapomnění. Tady vládne jen jeden zákon. Bytí.
Někdy můžeme dělat vše správně, spolehlivě a zodpovědně, ale pak přijdou faktory, se kterými jsme nepočítali a celá ta iluze o jistotě se zboří, jako domeček z karet. Konec je přirozeným vyústěním životního cyklu. Nese v sobě ten největší a nejrychlejší potenciál k růstu. Staré struktury jsou zničeny, a vzniká prostor pro budování něčeho nového.
Když jsem seděla na okenní římse, přišla mi na mysl otázka: Co mě jako Monču dělá šťastnou a je mou nedílnou součástí? Popravdě jsem se nad tímto nikdy nezamýšlela, protože jsem měla na prvním místě blaho ostatních, ale tady v Bergamu se misky vah přetočily. A já byla ta opečovávaná. Vytvořily se naprosto skvělé podmínky pro tuto zásadní otázku.
Teď už neustoupím. Nezradím sama sebe. A už vůbec ne představu, kterou jsem pro naší rodinu zasadila v Bergamu. Nesu tuto posvátnou emoci ve svém srdci a přivedu ji k životu. Navzdory všem překážkám. A jednoho dne to bude má rodina, kdo mě obejme ve svém středu.
Můj život nabral opačný směr, než jaký si představuje nastavený systém a mé okolí. Pro mě to však není novinkou, ale vyústěním všech myšlenek, pocitů a každodenní práce za poslední rok. A já vím, že musím skočit. Nikdy příště už na to nebude ten nejlepší čas. A také...Zvědavost mi nedá spát. Byla by velká škoda nezjistit, čím vším se...
✨Poslední den v Bergamu, po odhlášení z hotelu jsem se vydala na stejnou procházku, jako v den příletu. Poděkovala jsem. Rozloučila jsem se. A pak začala postupně odškrtávat jeden konec za druhým.