Na dně

Někdy můžeme dělat vše správně, spolehlivě a zodpovědně, ale pak přijdou faktory, se kterými jsme nepočítali a celá ta iluze o jistotě se zboří, jako domeček z karet. Konec je přirozeným vyústěním životního cyklu. Nese v sobě ten největší a nejrychlejší potenciál k růstu. Staré struktury jsou zničeny, a vzniká prostor pro budování něčeho nového. 

Ve svém současném životě jsem překvapená ze dvou věcí. Z prázdnoty a vyhoření na jedné straně, a z naplněného a stabilního života na straně druhé. Tahle krize mě donutila přestat bojovat a zachraňovat ostatní. Je tak silná, že mi vzala mou pověstnou sílu a učí mě obrátit pozornost a péči na sebe. A to jde pak ruku v ruce s vyrovnaností, kterou jsem si za ta léta vybudovala. Drží mě pevně nohama na zemi a vede přes všechny ty rozvaliny. Tahle krize ze mě sejmula zodpovědnost, která mi nenáležela a já se konečně po dlouhých měsících svobodně nadechla, aniž bych byla zavalená povinnostmi od rána do večera. Po více než roce jsem se s chutí pustila do hloubkového úklidu, aniž bych musela řešit, co udělat první, nebo co musím kvůli dalším povinnostem odložit. 

A pak jsem prostřela stůl k večeři. Nejdříve pro sebe a syna. Následně jsem se vrátila do kuchyně, vzala dva talířky a hrníčky, a položila je na prázdné místo...

Pro ostatní je důležité, abych si našla práci a bydlení, pro mě je důležité najít si parťáka, se kterým si budeme krýt záda a podporovat se. Odmítám jít touto cestou sama. Tímto jsem žila poslední 4 roky. Když přišla nějaká těžká situace, a druzí začali plakat, jak je to těžké, jak mají jiné důležitější povinnosti, vzala jsem vše na sebe a šla. Pro mě náklad, pro ně easy situace, kdy nemuseli vynakládat žádnou energii na řešení nebo komunikaci. A přesně tohle byl ten okamžik, kdy jsem se rozcházela se svou vnitřní představou o tom, co chci v přítomnosti žít. Přesně tohle byl ten okamžik, kdy jsem se vzdalovala svému snu o spolupráci ve vztazích. A přesně to byl ten okamžik, kdy jsem řekla dost! Tuhle hru hrát už nebudu.