Osmý div světa

Oplakávala jsem to těžké břemeno, co jsem nesla na zádech. A pokládala si otázku, jak jsem to mohla všechno unést? Prokoukla jsem iluze, které se mě snažily přesvědčit, že to, co jsem nesla, bylo málo a pokud jsem udělala chybu, měla jsem se snažit víc. To byla náplň celého tohoto týdne. Oddělení vlastní zodpovědnosti od vnějších vlivů a osob. Vědomé odmítnutí a odchod od všech interakcí, které nejsou v souladu s upřímnou komunikací, jasností a kooperací na základě vzájemného naslouchání. V podstatě jsem do reality uvedla svůj hodnotový systém, ukotvila ho a začala se podle něj řídit. Už nemám, co ztratit. Všichni, na kterých mi záleželo, se distancovali a uvolnili místo. Nyní jsem sama, ale v naprostém klidu a bezpečí svého domova, který se stává základnou nového života. 

To, jakým stresem jsem si prošla poslední roky, vnímám velice názorně na svém spánku. Po 10 dnech volna, sice padnu večer únavou, ale probudím se až ráno, bez toho aniž bych se několikrát za noc probudila a nemohla usnout. 

Postupně se vracím ke všem aktivitám, které jsem před vyhořením ráda dělala. Každý den tančím, ale teď tak něžně, že se v tom úplně ztrácím. Je v tom tolik lásky, která mě vyživuje a dodává energii. Také všechny společné hry se synem. A výlety po okolí. Miluju podzim, a letos je z nějakého záhadného důvodu celý zlatý ❤️

Děkuji životu za tu šanci se znovu zamilovat, cítit se s tímto mužem, jako doma a užívat si naplno všechny projekty, které jsme vždy společnými silami dotáhli do konce. I když jsem nakonec dostala košem 😂 Rozhodla jsem se v jeho odkazu pokračovat a ten cit, který ve mně probudil, dále rozvíjet. 

Jaké je tedy shrnutí celého týdne? Stavím bezpečné hranice pro všechny, kteří by se pokusili náš klid narušit svým vlastním vnitřním chaosem. Znovu naplňuji své poháry spokojenosti a nepřestávám jen proto, že je to těžké a jiné...