Začalo to ten den...

Kdy měl syn 6. narozeniny a můj tehdejší přítel za námi přijel do lázní a přivezl mu dárek. Nikdo jiný to neudělal. A na mě to udělalo veliký dojem ❤️ Společně jsme šli na procházku zasněženou krajinou. Ztratili čepici. Procházeli jsme se půlmetrovou závějí v temném lese. Zahráli si prší, než nám přinesli večeři. A pak jsme se rozloučili na zastávce, jako bychom se znali celý život. 

Ta krabička vpravo, s růžovými vzkazy...Ta začala psát tradici. Ona je tím impulsem, proč jsem pokračovala v jejím plnění. A ten dopis dole? Ten je od mé sestřičky. Už tehdy jsme na to těžké nebyli sami. Protože život nenechá žádnou mezeru prázdnou. Vždy najde někoho, kdo ji zaplní...