Vzpomínka na mládí

🦎Byla to vzpomínková cesta do Tužínky, kam jsem chodívala se svým prvním klukem. Vlastně jsme spolu nachodili hodně kilometrů. Pamatuji si naše začátky, jako by to bylo včera. Jedna z těch posledních zim, kdy napadlo metr sněhu a mráz obalil stromy jinovatkou. Procházeli jsme se ruku v ruce vlašimským parkem, i okolím. 

🦎🦎Škoda, že neukočíroval své stíny. A místo ochrany zvolil destrukci. Vlastně on byl tím vodítkem k pochopení toho, proč mi žádný ze vztahů nevyšel. Můj vnitřní oheň, elán, autenticita a hloubka byly až příliš na to, aby je kdokoliv mohl uchopit a kontrolovat. Byly tak živé a spontánní, že naháněly strach. Vedle nich všechny masky a polovičatosti padaly. Tahle síla vyžadovala více...

🦎🦎🦎A to je i důvod, proč jsem si nyní hodně poplakala. Z lásky k nim jsem svůj oheň mírnila, až z něj nezbylo nic. To, co dávalo život, umíralo a já s tím. A pak přišel poslední nádech, a já jedním řezem odešla. Protože jsem už nedokázala žít v tom chaosu a výčitkách...

🦎🦎🦎🦎A teď? Nemám na výběr. Musím vydržet až do konce. Pro svou rodinu, která již teď zapouští kořeny...Za partnerství, o kterém sním od svých 13 let...

🦎🦎🦎🦎🦎Domov již máme. Stačí se podívat kolem. Náš obývák, kde sedíme při zapálené svíčce. Ložnice, kde probíhají ty největší kouzla. Kuchyně, odkud se line tolik chutí. A srdce, které je každý den naplněné...