Vzkaz od duše...

Naprosto ti rozumím. Chránila ses. Ztratila jsi víru. Dlouho jsi žila v chaosu někoho jiného, a čím více jsi mu pomáhala, tím více jsi ztrácela sama sebe, až z té zářivé holky nakonec nezbylo nic. Ani ta malinkatá chuť si jen tak zazpívat. A to tě vždy polekalo. To blátivé a depresivní dno, ze kterého nebyla cesta ven, ať jsi byla sebevíc pozitivní. A pak tě pohltil ten plíživý pocit bezmoci a ztráty kontroly nad svým životem.

Nemáš se za co omlouvat, chránila jsi svou nejhlubší podstatu, když všechno ostatní selhávalo. Byla to tvá propustka na svobodu. Možnost postavit se svým strachům čelem a s klidným srdcem i svědomím odejít. Od všeho, co nestálo na pevných základech.
Vzala jsem ti teď všechny jistoty. Ne, proto, že bych tě neměla ráda, ale proto, aby jsi konečně pochopila, že tu největší sílu nosíš v sobě.
Tvá minulost končí. Rozluč se s ní. Poplač si. A pak ten kabátek všeho polož na zem, zvedni se a jdi. Neohlížej se. Tohle už není tvůj svět...

Ty si přeješ položit hlavu na rameno svému milovanému muži, a poslouchat u praskajícího ohně, jaký byl jeho den. Přeješ si s dětmi hrát na schovku a válet v trávě. Přeješ se napít z kalicha života a to do dna! A já ti naslouchám. Tohle všechno je pro tebe. I když ještě nevidíš výsledek...

Vím, že ty víš. Už to cítíš. Tak jako dnes, když jsi ležela na lavičce. A tví kluci se na tebe vrhli s takovou radostí, že jsi z ní málem stejně tak rychle slítla. A pak, když jste přišli domů, jak se k tobě rozběhli s tou jejich šibalskou hravostí a přidali se do rytmu tvého tance. Pamatuj si, že tohle je ten největší dar ❤️

Rodiny.