Strach z neznáma

🐣Největším překvapením pro mě bylo zjištění, že ten největší strach, který mě roky svíral, se proměnil v mého největšího ochránce. Když jsem si ho postavila vedle dalších možností, a dala mu hlas, postupně jsem pochopila, že je i mou cestou ven z bludiště, které pro mě postavil někdo jiný. A to mi dodalo sílu jednat. 

🐣🐣Strach tak jako jiná emoce má tendenci se vázat. Být sdílen. Najít své místo na slunci. Získat pozornost. Dokud není zpracován do reality takovým způsobem, aby neškodil, ale naopak pomáhal. 

🐣🐣🐣A pak může přijít další překvapení. Zjištění, že některé strachy přejímáme od druhých. A způsobujeme si, že naše pravá podstata (to kým jsme a co doopravdy budujeme) bojuje s naprosto neznámým elementem. A oprávněně. Cizí strachy nejsou naší zodpovědností ani úkolem k řešení. A už vůbec nemusíme být v roli nějakého trenažeru nebo boxovacího pytle, pokud si to dobrovolně nezvolíme. 

🐣🐣🐣🐣Co jsem se za poslední měsíce naučila, je nebýt v pasivní roli. Nečekat, ale jednat. Tím dojde k vyjasnění situace, alespoň na takové úrovni, abychom si vytvořili pevnou půdu pod nohama. Tím převezmeme pomyslné otěže do svých rukou a přestaneme být závislí na situaci, která nás tlačí někam, kde ve skutečnosti nechceme být. A postupně přetočíme kolo osudu směrem, který je blíže naší vizi.