Sen dnešní noci

🌨️Stála jsem na chodbě velkého domu v totální tmě. A hlásek za mnou mi oznamoval jméno osoby, která se ke mně blíží. V tu chvíli mě zaplavil pocit děsu, ale i tak jsem natáhla ruce vpřed a vykročila ke dveřím. Pak jsem se probudila.

🌨️🌨️Co mě tak polekalo? Pocity posledních dnů. Uvědomila jsem si svou bezbrannost a zranitelnost. Tahle osoba o mě ví naprosto vše, ale já o ní skoro nic. Vyznat se v ní je občas oříšek, ale i na ten jsem vyzrála :) A o tuto techniku bych se s Vámi chtěla podělit, protože všichni občas svádíme boj mezi intuicí a realitou.

🌨️🌨️🌨️Mé staré já by z této nepřehledné situace uteklo, ale já jsem si sedla a vyložila všechny karty na stůl, a teprve pak učinila rozhodnutí.

1) V podobných situacích jsem se již ocitla, kdy se můj život propadl do totálního chaosu a dezinformací z minuty na minutu. A nejlepším řešením bylo zachovat chladnou hlavu a klid. Zmírnit své emoce, a jen tiše pozorovat, kam se situace ubírá. Co se promítá do reality, a postupně odkrývá svou pravou tvář. Je to vědomé vytvoření prostoru (odstupu), kdy jsme součástí konkrétního příběhu, ale zároveň mu dáváme jasné hranice, aby nás zcela nepohltil.

2) Prošla jsem si všechny scénáře, jak na tuto situaci zareagovat, a dosadila jsem si do svého středu ten, který mi dává největší smysl: a tím je, že tato osoba má pro mě obrovskou hodnotu, a chci ji být nablízku. Tak jako to máme doteď. I s rizikem, že zůstanu sama a budu to prázdné místo po ní muset zaplnit.

3) Postavila jsem se svému nevětšímu strachu z opuštění. A přijala svou zranitelnost, jako součást vyššího principu. A bolest jako nezbytnou podmínku pro vytvoření něčeho nového a lepšího.