Poklona mým hrdinům

Miluji ten okamžik, kdy se mohu poklonit všem hrdinům svého života. A nejvíce svým předkům. Poděkovat za jejich sílu, s jakou museli nést všechna ta břemena. Za všechny volby, které museli udělat, aby se zachránili. To oni mě naučili pokoře. Každý jejich čin měl za sebou celou historii důvodů, proč se stalo to, co se stalo. A čím více jsem pokládala otázky, tím více jsem začala chápat, proč už se v životě nechci spokojit s povrchností. Za oponou se totiž rozprostírá zcela jedinečný svět všech možných kombinací.

V momentě, kdy jsem se ztotožnila se svým rodem, jsem našla spojence. Už nikdy jsem se necítila sama. To oni mě dovedli až na samý konec cesty. Stáli při mě ve všech těžkých chvílích. Když jsem padala v posledních měsících na samé dno svých sil. Ukázali mi, že tohle není o mě, ale o něčem, co se stalo už hodně dávno. O předkovi, který obětoval to nejcennější. Rodinu. Protože ten náklad, co nesl za všechny, byl až příliš těžký a on ho nedokázal udržet. A přesně tohle mě opět postavilo na nohy...A učinila konečné rozhodnutí, že si nasadím pomyslnou korunu a začnu vládnout. Nasměruji náš rod do nových vod, abychom všichni společně mohli budovat. Pro nás i budoucí generace. Na nových základech...Hluboké úctě, pomoci a spolupráci. Kde pro těžká břemena už není tolik místa, a jsou dovážena hravostí a radostí z maličkostí, které si každý den vytvoříme ❤️