O cestě za vyrovnaným životem

😉č.1 - Vlastní projekt
Na začátku všeho byla chuť psát. A také touha zaplnit čas, když se něco jiného z mého života vytrácelo. Tady jsem naplno pochopila, že zůstává jen to, co má silné kořeny. S každým řádkem na Elisu jsem si dodávala odvahu v časech, kdy jsem pochybovala a cítila se bezmocná. Pak jsem se podívala na vše, co jsem do té doby vytvořila, přečetla si pár příspěvků, sebrala ze země ztracené sebevědomí a šla dál. Jinak. Vytvořila jsem si vlastní ostrůvek jistoty, který přetrvává navzdory všemu. Roste. Stále se prohlubuje. A hlavně nezávisí na náladě a rozhodnutích někoho jiného. Je to místo, které je jen v mých rukách a srdci, i když všichni ostatní odejdou.
😉😉 č. 2 - Emoce
Umění spočinout ve vlastních emocích je pro mě jednou z nejtěžších a zároveň nejkrásnějších lekcí zároveň. Dovolit si cítit a projevit emoce podle toho, co se děje....To je panečku potom jednoduchý život. Tak jako když jsem skončila na antibiotikách. Jen jsem ležela, překonávala jednu bolest za druhou a zároveň jsem si užívala to, že nemusím vůbec nic. Dovolila jsem si být slabá a zranitelná.
A to nemluvím o chvílích, kdy zcela svobodně vyjadřuji smutek, hněv, zklamání, nebo když se mi něco nelíbí. Bez filtrů. Přesně tak, jak to právě cítím, protože vím, že i tyto emoce patří k životu a mají svůj smysl. A jak přijdou, tak také odejdou. Takže není třeba se jich obávat, utíkat před nimi nebo jim ustupovat. Prostě s nimi jen být. Toť vše.
😉😉😉 č. 3 - Konzistentnost
Největším zlodějem času je nerozhodnost. Čím déle trvá, tím více pochybností přináší. Bude to spíše ano, nebo spíše ne? I já jsem si takovou otázku pokládala. Vydat se za svým snem o rodině, nebo ho konečně nechat plavat? Cítila jsem se jak na rozbouřeném moři. V jednu chvíli to vypadalo nadějně, v další jsem ztroskotala na útesech.
Jenže pak přišel ten moment, kdy jsem si řekla ANO. Jdu do toho. Dokončím to. Je jedno, zda úspěšně. Prostě udělám vše, co bude v mých silách a tuto cestu si sakra užiju💕A právě zde skončilo celé mé dilema.