Monča se o jídlo nedělí 😁

💕Psal se rok 2021, a já se vydala s Českými drahami do Drážďan. Až do Děčína jsem skálopevně trvala na svém a nechtěla vytáhnout paty z kupé, ale nakonec mě můj tehdejší přítel přemluvil a já poprvé ve svém životě zkusila jídelní vůz. Od té doby jsem se zamilovala a nedala na něj dopustit!

💕💕On si objednal gulášovku, já řízek s bramborami. A k tomu malou lahvičku vína. Já dostala jídlo jako první a na gulášovku jsme ještě dlouho čekali. Čekala jsem též. Přeci nezačnu sama. Což byla chyba. V půlce mého gurmánského zážitku se z okna ukázalo drážďanské vlakové nádraží, a já stála před Sofiinou volbou, řízek nebo víno? Jelikož jsem řízek neměla kam dát, poctivě jsem přelila víno do flašky a schovala ho do tašky na později 😁

💕💕💕To jsem ještě netušila, že mám vedle sebe lasičku, která bez dovolení víno druhý den zabaví, schová do svého kabátu, a na tajňáka bude upíjet. Moje víno, které jsem si tak chrabře vybojovala! Měl jediné štěstí, že se nakonec rozdělil a moje rozhořčení zchladil přednáškou v místní galerii. 

💕💕💕💕Nejdříve jsem poslouchala. Ale pak se karty otočily, a on naslouchal mě. Galerie se pod mým pohledem a interakcí proměnila v něco víc, než jen v obdivování známých děl. Jestli tam někdy zavítáte, dojděte až k Dívce s čokoládou. Opravdu stojí za to ji vidět. Tak jako Cranacha ❤️

💕💕💕💕💕Vždy když mluvil o našem výletu, mluvil o naší procházce kolem řeky. Jak jsme seděli na lavičce. Tehdy bylo typické podzimní počasí, ale to nám nevadilo. A já zase vzpomínám na večer, kdy jsem stála u sloupku, tak jako na obrázku a jeho měla o pár schodů níže, s výhledem na osvětlenou Frauenkirche. A tichým vyznáním...