Mezi nebem a zemí

🦎Rovnýma nohama jsem skočila z práce do Bergama, a odtud rovnou do postele 😂 Ve středu byl můj poslední den v AbbVie, a co mohlo, tak se zkomplikovalo. Takže když jsem přiletěla domů, do půl jedenácté jsem se nezastavila. Hned druhý den ráno v půl páté mě čekal budíček a transport na letiště. Nebyl čas nad čímkoliv přemýšlet. Do nového života jsem skočila s takovou rychlostí a vervou, že mě to překvapilo. V jednom dni konec, a v tom dalším začátek. Nic mezi tím. Žádný pozvolný přechod. 

🦎🦎A přesto byla má cesta do Bergama unikátní. Přála jsem si pohodlnou postel, jaj, jak já jsem si užívala ležet o hodinu déle a nechat se hýčkat tím, jak byla měkoučká. A ta snídaně v hotelu Le Funi? Pod kamenným obloukem, s chlebem a olivovým olejem, sýry a nejlepším výběrem šunek. Večery s výhledem na Bergamo. Procházky v dešti. I to, jak jsem si v těch kamenných, úzkých uličkách zpívala, když mě zastihla průtrž mračen. Ale to nejkrásnější přišlo nakonec. Vřelé objetí a důvod, proč se do Bergama znovu vrátit ❤️

🦎🦎🦎Věděla jsem v jakém rozpoložení do Bergama vyrazím, i to, že budu jen pasivně přijímat a nasávat atmosféru tohoto místa. Nic víc. Žádné myšlenky na to, co bude zítra, ani za minutu. Žádné plány. Jen čisté bytí tady a teď. Zastavení v čase. A tak, když jsem dorazila domů a lehla s horečkou, se tento stav bytí prodloužil. Najednou přede mnou vyvstala slova mého drahého přítele, že to nejdůležitější, co mám teď udělat, je pečovat o sebe a syna. Jako bych shodila těžký batůžek ze zad. A tak jsem do té soustavy lidí, o které se starám, zařadila také sebe🤗 Do ložnice jsem si odnesla televizi, udělala jsem si polévku, a jeden celý den prospala.