Jedno MY

❤️Se začalo objevovat před pár týdny, čím dál častěji. Nešlo ho přehlédnout. Bylo tak blízké a povědomé, ale netušila jsem odkud vlastně. Teprve, když se začaly blížit synovi narozeniny, a já se jako každý rok vracela k tomuto dni, a co vše jsme za ten čas zvládli, jsem si vzpomněla na ten okamžik, kdy...

❤️❤️Jsem přišla k inkubátoru a tam ležel můj 700 gramový chlapeček, celý modro-fialový. Bez známek života. Na morfiu a té nejlepší plicní ventilaci, aby to vůbec zvládl. S krvácením do mozku a kardiopulmonálním selháním. Se slovy lékaře, že má padesátiprocentní šanci na přežití.. A já tam stála a nemohla vůbec nic...Ani brečet, ani se modlit. Jen mu poslat tichý vzkaz, že ať se rozhodne jakkoliv, SPOLEČNĚ TO DÁME...

❤️❤️❤️Včera jsem jela navštívit svou maminku. A tam jsem to celé pochopila. To, ona je nositelkou této síly, která mě držela u inkubátoru. Vše, co zažila a s čím si poradila. Tuhle sílu máme v sobě i my. Já a můj syn. Děkuji mami! Zachránila jsi nás ❤️ Všechno, co jsi pro nás vybojovala, mělo smysl. Všechny ty pády a vzestupy. Všechny ty bezesné noci plné otazníků. I to, jak ses nikdy nevzdala! To díky tobě jsem stála u inkubátoru, a držela nad vodou všechny kolem: sebe, své dítě, manžela i obě rodiny. I když nikdo ve skutečnosti nedržel mě...Tak jako ty, jsem stála sama proti světu, s tou pověstnou jiskrou v oku 🔥

❤️❤️❤️❤️Proto mě zcela zaskočilo a odzbrojilo to MY, které se začalo objevovat, čím dál častěji. Nejen v rozhovorech. Tohle my, co rostlo dlouhou dobu v tichu, způsobilo, že jsem před měsícem napsala své mamince, že se už nemusí bát, protože o nás bude dobře postaráno ❤️Tohle prosté MY mi dalo naději. Že nic není ztraceno...A stojí za to pokračovat dál!