5 minut v/před...

☔Nasedla jsem do vlaku na Brno. Bez zásoby kapesníčků. A začala psát. Rozloučení všem obchodním partnerům, se kterými jsem celé ty roky spolupracovala. Tady už opravdu nebylo cesty zpět...Cítila jsem, jak něco velkého opouští mé tělo. Byly to všechny ty vzpomínky, akce, rozhovory. 

☔☔Pak přišla ta osudná otázka z úst kouče Petra Bielika: kým se chceme stát? Myšleno v proudu změn, které v životě přicházejí. Jeho přednáška pokračovala a já opět bez kapesníčků držela emoce na uzdě. Tváře mi hořely, a já byla na pokraji slz. Opět tam byl. Dotek konce...Teď už docela blízko mě. Nemohla jsem nic dělat. Jen sedět. A naslouchat jeho poselství...Uprostřed celého týmu, který mě teď obklopoval ze všech stran. 

☔☔☔Dala jsem si koupel a čekala na kolegyni. Měla zpoždění. 5 minut před odchodem mě dostihl. Jeho přítomnost byla tak hmatatelná, že se nedala přehlédnout a horké slzy mi teď stékaly po tváři jako kuličky hrachu. Seděla jsem na té vysoké posteli, s hlavou sklopenou a rukama na mobilu. Zpráva byla odeslána a kolegyně za dveřmi už ťukala k odchodu...Odteď jsem na ten konec nebyla sama...

☔☔☔☔Poslední večeře. Prostory kasina hotelu Grand. Co bylo nejhorší, že jsem se nemohla dívat kolem. Každý pohled na všechny kolegy ve mně spouštěl další slzy, které bylo už tak těžké potlačit. Pomohla mi až degustační soutěž vín. Náš silný SpiceGirls team jako jediný vyhrál se všemi správnými odpověďmi💕Nemohla jsem být šťastnější 🤗Tohle bylo překvapení večera!

☔☔☔☔☔A pak to přišlo. Jeden pohled. Cinknutí. A chvíle rozloučení tím nejkrásnějším způsobem, který mi naprosto vyrazil dech! Spolu s nejjemnějším potleskem z celého sálu, který mluvil za vše 🫂

☔☔☔☔☔☔5 minut vpřed...Tam už čekala odpověď na mou zprávu 🫂💕