Jaké je to být mladou maminkou?
Lenka je v současné době maminkou dvou kloučků, vyučila se a úspěšně pokračuje v kadeřnické dráze, letos oslavila krásné 28. narozeniny a co ji nejvíce charakterizuje? Určitě nezkrotnost a průbojnost!
Stala ses maminkou v 18 letech. Jaký to byl pocit, co se ti tehdy honilo hlavou?
Že to je průser, protože mi ještě nebylo ani 18. Za druhý, kde budeme bydlet, co budeme dělat. A pak jsem zjistila po pár měsících, když jsem byla těhotná, že ten chlap, kterýho mám, nestojí za nic. Takže to byly celé mé pocity.
Bylo těžké zajistit si základní podmínky, zvláště když jsi neměla oporu ve svém partnerovi, jak říkáš. Co tě drželo nad vodou?
Myšlenka, že jednou to dítě porodím. A pak tam byla opora v rodině. Zadotovali nás. Koupili byt. A hlavně vidina toho, že se něco změní.
Rodičovství je nepřenosná zkušenost. Co tě mile překvapilo a co jsi nečekala, že sebou rodičovství přinese?
Co mě mile překvapilo? Vlastně ty děti. Přesně. Co jim dáváš, to ti vrací. Večer přijdou a přitulí se.
Co mě nemile překvapilo? Člověk si to představuje, jo, tak pohoda, budu mít dítě. Tak to dáme. Po roce už si říkáš: ,,Dojdu k lékařce pro antidepresiva." Pak váháš, jestli tam máš jít nebo ne. Ale dobrý, jo. Zatím jsem ještě neužila ani jednu tabletku. A to už mám dítě skoro sedm let.
Jaké reakce přišly z tvého okolí, když jsi oznámila, že jsi těhotná?
Vesměs to byly pozitivní reakce. Můj táta to myslel: ,,Jsi si jistá, co děláš? Je to zodpovědnost." V tu chvíli jsem si byla jistá, že mám to dítě v břiše a budu ho muset porodit. To byla má největší jistota.
Nepřišly z tvého okolí reakce, že by bylo lepší jít na potrat?
Jo, to přišly. Od tchýně. To jsme si také vyříkali.
Jaké argumenty zazněly, proč jít na potrat?
Jsem moc mladá.
Takže ti nevěřili?
Já bych řekla, že ani jednomu z nás nevěřili.
Je něco, co by jsi dnes udělala jinak?
Tak rozhodně bych si hodně rozmyslela, koho si pouštím do svého života. Kvalitní partner to je nejdůležitější.
Kdyby jsi měla vyjmenovat tvoji představu o kvalitním partnerovi. Jaký by měl být?
Parťák do života. Asi bych neurčovala role muž-žena, ale spíš jako: půjde chlap okolo spadlého papírku, sebere ho a vyhodí ho do koše a ne že půjde kolem a bude dělat, že ho nevidí.
Nebo řeknu, že jsem unavená. On řekne: ,,Zlato, v pohodě. Odpočiň si." Prostě ta týmová spolupráce. Abych toho chlapa nemusela stále do něčeho nutit.
V současné chvíli jsi maminkou dvou kloučků, chodíš do zaměstnání a věnuješ se tanci. Máš nějaký recept, jak to všechno zvládnout?
Asi to přesvědčení, že to člověk zvládne. Nesmí se člověk bát. Třeba tancování. Furt jsem si tam dávala nějaké zábrany: nemám na to peníze, nemám na to čas. Jednoho večera jsem se rozhodla, to bylo 11 hodin, že si to prostě koupím a že si to nějak zařídím. Tak jsem si to koupila a nějak se to zařídilo.
Jsem přesvědčená, že všechno jde, když se chce. Taky je strašně důležitý mít kolem sebe lidi, který ti jsou nějakým způsobem nápomocní. Třeba jen slovně, s někým si povídat, probrat situaci. Nebo někdo kdo ti pohlídá děti, pomůže. Hlavně ta pomoc s dětmi. To je základní pilíř.
Poslední otázka. Co tě mateřství naučilo?
Celkově jsem přehodnotila priority. Dalo mi to pohled rodiče. Kolikrát jsem si říkala, co jsme dělali jako malí, skákali do seníku z 20 metrů nebo 10 metrů. Pak jsme přišli domů a dostali jsme vynadáno. V tý době jsme si říkali: ,,Co vyvádějí?" A teď? Udělat to moje dítě, tak dostane na zadek. To bych neudělala :)
Snažím se nemít strach o děti, snažím se jim věřit. Zase kdybych byla citlivka, která jim nic nedovolí, tak co z těch dětí vyroste? Můj základ je, aby děti přežili, aby byli hlavně samostatní. Furt je mít při práci a ukazovat jim, jak se co dělá. Když přijde krize, aby se o sebe uměli postarat. Ne učení. To je jejich věc. Nebudeš se chtít učit, dobrý, budeš támhle dělat v Mekáči za stovku. Chceš to, máš to.